Urbex podruhé

Opuštěné koupaliště

Po příjezdu na druhé stanoviště se vyskytl první problém. Celý pozemek byl oplocený a na hlavní bráně visela cedule “Zákaz vstupu“.  Naštěstí byl plot starý a rezavý a tak jsme po deseti minutách našli díru, kterou jsme se dostali dovnitř. Toto koupaliště fungovalo v 60. letech než ho úplně zavřeli. I zde byla patrna četnost lidské přítomnosti v podobě grafitů a odpadků. Budova byla ještě v horším stavu jak ta továrna. Bazény byly rozpraskané a zarostlé zmrzlým a hnedým plevelem. Zkrátka opět smutný pohled na něco, co kdysy sloužilo pro relaxaci a zábavu.

Hřbitov vlaků

Na naše poslední stanoviště jsme dorazili kolem třetí. Obloha, která po celou dobu byla vyjasněná se najednou zatáhla a z nebe začaly padat vločky. Nikomu to moc velké vrasky nedělalo, koneckonců toto je naše poslední zastávka, takže není kam spěchat. Areál s odstavenými vlaky byl opravdu rozlehlý a když k tomu později přibyla i slabá mlha, tak jsme se jeden druhému ztráceli. Vlaky, do kterých se dalo vlézt, vypadaly zevnitř neútěšně a člověku bylo ještě smutněji. Tentokrát to nebyl jen pocit samoty, tenokrát jste byli v celém tom vlaku sami. Šero, vaše kroky v té prázdné chodbě a vědomí, že přátelé jsou daleko. vás doslova paralyzovaly.

Když se setmělo úplně a my už neviděli na krok, tak jsme se všichni opět sešli u aut. Bylo příjemné být zase pohromadě v tom hloučku lidí.

Tím naše dobrodružství skončilo. Všem se náš výlet velice líbil a nemužeme se dočkat až vyrazíme zase někam.Výsledek obrázku pro urbex

Víte co je to Urbex?

Urban exploration (urbex) = Objevování, zkoumání starých a desolatních objektů.

Člověk si pomíjivost času uvědomí teprve ve chvíli, kdy vidí rozpadat se na trosky něco velkého a majestátního. My objevitelé se snážíme, aby tyto majestátností zůstaly v mysli lidí co nejdéle.

V sobotu 7.1.2017 se sešla skupinka dvaceti tří lidí na Královopolském nádraží za účelem zkoumání.Cílem byla vesnice Rybník, která leží u České Třebové.

Naším cílem bylo prozkoumat tři opuštěné objekty a nafotit je. Pořadí bylo následující : stará textilní továrna, opuštěné koupaliště a hřbitov vlaků.

Výsledek obrázku pro urbexTextilní továrna

Po hodině jízdy autem jsme se dostali na své první stanoviště. Venku bylo pár stupňů pod nulou a kolem byla tenká vrstva sněhu. Továrna na nás vykukovala už z dálky. Byla to velká čtyřpatrová budova s vytlučenými okny a rozpadajícími se zdmi.

Už z prvního pohledu bylo jasné, že objekt je hodně navštěvovaný. Všude se válely odpadky, zdi byly posprejované, pomalované či popsané. Musím však přiznat, že právě ty texty, které se osamoceně tkvěly na tam opuštěném místě, dodávaly atmosféře nádech melancholie a smutku.

Pocit této prázdnoty se nerozplynul ani při zkoumání samotné budovy. Suť, rozpadající se podlaha a stěny mluvily samy za sebe. Nikdo nechce být sám a ta továrna vypadala jako by se snažila volat o pomoc.

Jelikož nás ale tlačil čas, tak jsme po půl hodině museli jet dál. Já osobně jsem ani moc neprotestovala, protože byla opravdu zima a tak jsem do vyhřáteho auta docela těšila.