Urbex podruhé

Opuštěné koupaliště

Po příjezdu na druhé stanoviště se vyskytl první problém. Celý pozemek byl oplocený a na hlavní bráně visela cedule “Zákaz vstupu“.  Naštěstí byl plot starý a rezavý a tak jsme po deseti minutách našli díru, kterou jsme se dostali dovnitř. Toto koupaliště fungovalo v 60. letech než ho úplně zavřeli. I zde byla patrna četnost lidské přítomnosti v podobě grafitů a odpadků. Budova byla ještě v horším stavu jak ta továrna. Bazény byly rozpraskané a zarostlé zmrzlým a hnedým plevelem. Zkrátka opět smutný pohled na něco, co kdysy sloužilo pro relaxaci a zábavu.

Hřbitov vlaků

Na naše poslední stanoviště jsme dorazili kolem třetí. Obloha, která po celou dobu byla vyjasněná se najednou zatáhla a z nebe začaly padat vločky. Nikomu to moc velké vrasky nedělalo, koneckonců toto je naše poslední zastávka, takže není kam spěchat. Areál s odstavenými vlaky byl opravdu rozlehlý a když k tomu později přibyla i slabá mlha, tak jsme se jeden druhému ztráceli. Vlaky, do kterých se dalo vlézt, vypadaly zevnitř neútěšně a člověku bylo ještě smutněji. Tentokrát to nebyl jen pocit samoty, tenokrát jste byli v celém tom vlaku sami. Šero, vaše kroky v té prázdné chodbě a vědomí, že přátelé jsou daleko. vás doslova paralyzovaly.

Když se setmělo úplně a my už neviděli na krok, tak jsme se všichni opět sešli u aut. Bylo příjemné být zase pohromadě v tom hloučku lidí.

Tím naše dobrodružství skončilo. Všem se náš výlet velice líbil a nemužeme se dočkat až vyrazíme zase někam.Výsledek obrázku pro urbex