William Shakespeare by se možná podivil, že třistaosmdesátosm let po uvedení jeho hry o králi Cymbelínovi jsme si toto poetické jméno vybrali pro název naší hudební skupiny.
Hudbu Cymbelínu je možno nejvýstižněji označit jako etno či world music. V dalších „novinářských“ přirovnáních můžeme najít výrazy jako zemitost, poetika, prostota, vtip, barevnost, vznešenost…
Členové skupiny prošli z části rockovou a z části cimbálovou muzikou a to se v hudbě Cymbelínu odráží, ať už vědomě nebo nevědomě. Kontrast těchto hudebních „extrémů“ spolu s tvůrčím nadáním Tomáše a Kristýny Šenkyříkových dává vzniknout originálním písním, z nichž každá jakoby žila vlastním životem. Další potřebnou inspiraci hledá Cymbelín v poezii, literatuře, moderní vážné hudbě nebo i v dětských říkadlech ze Slabikáře. Jak praví kritik, „jisté je, že Cymbelín nejen píše a skládá, ale také čte a poslouchá.“
Cymbelín často koncertuje (ať už samotný nebo v rámci jiných projektů) v klubech po České republice, na letních festivalech i na dalších spřízněných scénách – v brněnských divadlech Husa na provázku a HaDivadlo. Se svojí hudbou už Cymbelín navštívil Velkou Británii a naposledy Norsko (Pražské jaro v Drammen, 2002). V tomto roce se kapela chystá na mezinárodní festival world music v Litvě.
Cymbelín často a rád spolupracuje s různými literárními či hudebními osobnostmi – s Petrem Skoumalem, Zuzanou Lapčíkovou, Radůzou a dalšími se setkáváme na pódiu a nebo v nahrávacím studiu, s jinými se potkáváme nepřímo prostřednictvím textů, které zhudebňujeme – to jsou například Ivan Jirous, Zuzana Nováková nebo Guillaume Apollinaire. Významnou kapitolou v minulosti Cymbelínu je hudební spolupráce s Karlem Plíhalem, se kterým skupina také absolvovala řadu koncertů.
Cymbelín zatím natočil dvě alba, která mají společné dvě věci – obě byly natočeny ve studiu „V“ ve Zlíně a obě vyšly u brněnského vydavatelství Indies Records. Debutové album Cymbelín vyšlo v roce 1999, druhé album Kolem osy v roce 2001. Tyto dvě desky jsou vyústěním období, kdy Cymbelín hrál převážně akusticky, inspirován šansonem, jazzem, folkem a vážnou hudbou.
V čase přítomném Cymbelín chystá třetí album, jehož přípravě předcházely změny jak v obsazení kapely, tak hlavně v charakteru hudby – kapela se elektrifikovala a rozrostla o bubeníka. Cymbelín se z velké části své nové tvorby vydal na cestu zpracovávání folklórního odkazu jihovýchodní Moravy, a dohromady s novým zvukem tak dal vzniknout novému stylu – etno underground.